Díky vysoké kvalitě léčivé vody má obec dlouhou historii lázěňského města, ležícího nedaleko údolí Valle de Lecrín, okolo toku řeky Lanjarón, přítoku řeky Guadalfeo.

Má typické rysy všech vesnic Alpujarry, tj. osobitý typ architektury, přizpůsobený struktuře nepravidelného terénu a klimatu oblasti, pro kterou jsou charakteristické úzké uličky se vzpomínkami na maurskou minulost.

 

Lanjarón je západním prahem Las Alpujarras, jedinečným přírodním spojením mezi pobřežím Středozemního moře a Sierrou Nevadou, nad nímž se tyčí nejvyšší vrcholy Pyrenejského poloostrova.

 

Název obce pravděpodobně pochází z předřímského výrazu lanchar, což znamená „místo bohaté na vodu“.

 

Záznamy o této obci jsou z doby vlády dynastie Alhamaresů, z první poloviny 13. století a ukazují na význam tohoto místa v arabském andaluském období.

 

Pozůstatkem je zřícenina arabského hradu, který v roce 1490 dobyl král Fernando Katolický. Podle legendy, když byla obrana hradu téměř ztracena, skočil muslimský kapitán před kapitulací z věže.

 

Významnou roli sehrál Lanjaron během války za nezávislost proti francouzským vojskům. Od té doby se místním obyvatelům také říká cańoneros, což znamená „střelci z děla“, a to kvůli účinnému využití děl, použitým proti francouzským vojskům.

Vyhlášenými lázněmi se stal již během 19. soltetí, a to přes to, že léčivé účinky místní vody byly známy již dlouho před tím.

 

Městský park pak nabízí procházky a posezení ve stínu, večer pak často hudbu či představení v amfiteátru.

 

Nedaleko centra je městské koupaliště s plaveckým bazénem, brouzdalištěm, barem a celodenním vstupným 1 Euro. 

 

V ulicích města je dnes možné najít množství fontán a pramenů se slavnou lanjaronskou vodou.

 

Stejně tak však i množství barů a restaurací v nichž oceníte místní tradici tapas, tedy malého občerstvení podávaného ke každému nápoji.